Chápání krásy se liší v závislosti na společnosti a době, ale téměř v každé kultuře existuje chápání krásy jako takové. Krása je něco neobyčejného, zvýrazňujícího nějaký jev nebo předmět z každodenního života. Mimochodem podle vědců dokonce i někteří šimpanzi dokážou vnímat krásu. Krásu lze rozdělit na vnější a vnitřní. Ta první je možná zřetelnější na první pohled, avšak ta vnitřní krása má trvalejší hodnotu, a přesto to vypadá, jako by doopravdy jedno nebylo možné bez druhého. Sama krása je velmi široký pojem a mnoho učenců se snažilo vymezit její význam už od dob starověku. Pro Platóna krása splývala s pravdou, byla pro něj ideou, která ční nad všemi ostatními idejemi. Krása tak vlastně splývala s božstvím. A jak tedy souvisí naše vnější krása s krásou uvnitř nás?
VNĚJŠÍ KRÁSA
Je velmi snadné si všimnout někoho, kdo svým vzhledem přitáhne naši pozornost, ostatně je na tom do značné míry založen marketing, reklama, sociální sítě. Vnější krása je jako mucholapka, do které se chytneme velmi snadno, jsme totiž doslova naprogramování především kulturně považovat za přitažlivé to, co považuje za přitažlivé společnost, ve které žijeme. Dlouhé roky jsme považovali za krásné především vysoké, velmi hubené a perfektně tvarované modelky a herečky s dokonalými tvářemi. Avšak dobové ideály krásy a snaha se jim přizpůsobit mohou u některých lidí vést k psychickým či zdravotním problémům. Ve spoustě lidí, zejména pak žen, tento nezdravý a většinou nedosažitelný ideál vytvářel jen nespokojenost a hlubokou frustraci. Jen pro zajímavost – diskriminace na základě vzhledu bývá nazývána lookismus nebo atrakcionismus.
VNITŘNÍ KRÁSA
Naproti tomu vnitřní krása nemusí být na první pohled tak zřejmá, a přesto všímavému pozorovateli neunikne. Promítá se v našich myšlenkách, chování, činech, skutcích a slovech, pohybech těla. Vnitřní krása je kvalita spojená s duší. Je-li člověk krásný v duši, jeho život se vyznačuje dobrými skutky, je upřímný a bez předsudků. Vnitřní krása se projevuje mnoha způsoby a často bývá spojována s laskavostí. Laskavost by se dala také popsat slovy jako vlídnost nebo dobrosrdečnost. První úrovní je schopnost být laskavý sám k sobě. Z této sebelaskavosti pak můžeme čerpat energii k tomu být laskaví i k ostatním, ke světu, který nás obklopuje. Mnozí lidé na tomto světě pomáhají potřebným, například jako dobrovolníci, kteří navštěvují domovy důchodců, nemocnice, dětské domovy, nebo se starají o zvířata. Avšak stačí být laskavý také v každodenním životě, při obyčejné komunikaci s lidmi, rodinou, přáteli, dětmi, partnery. Laskavost je také mnohem více než než morálka, která je navíc v každé zemi či kultuře jiná. Morálně se často chováme jen proto, aby nás ostatní neodsoudili. Ale laskavě se chováme, když ani nemusíme. Laskavost je projevená láska ke světu, k nám samotným, je to jemnost a pochopení s, jakým jednáme, ochota, s jakou se snažíme porozumět sami sobě i ostatním.
KRÁSA LASKAVOSTI
Lze uvést mnoho příkladů, které ukazují, jak krásný může být člověk, protože z jeho jednání vyzařuje pozitivní, laskavá energie. Pokud člověk není krásný v duši, pak ho žádná vnější krása neudělá dobrým. Naše vnitřní nastavení, náš vnitřní svět a pohled na život, nás činí skutečně krásnými. Zejména pak laskavost je kvalita, která kultivuje naši vnitřní krásu, naší celou bytost. Je kvalitou vyzrálosti. Laskavý člověk je člověk dospělý. A takovým člověkem se stáváme, když jsme vděční a spokojení s tím, co máme. Laskavost je zásadní pro budování zdravých dlouhodobých vztahů – partnerských, přátelských, pracovních… Laskavost může být mnohem účinnější, než si uvědomujeme. Být laskavý, je velmi dobrý způsob, jak dodat svému životu hlubší smysl a naplnění. Často ji vnímáme jako vlastnost, která pomáhá druhým, ve skutečnosti je ale nejvíce prospěšná nám samotným. Nejen že prodlužuje život, navíc je to investice do spokojenosti. Proto buďme vstřícní nejen ke svému okolí, ale také sami k sobě. Můžeme tak potěšit ostatní a svému životu dodat smysl.
KDO OPRAVDU JSME UVNITŘ, TO VYZAŘUJEME NAVENEK
Pokud cítíme vnitřní spokojenost, naplnění, vděčnost, nejen že tyto kvality viditelně vysíláme do světa, současně si i takové kvality přitahujeme do vlastního života. Jak jeden moudrý člověk řekl: Krásu není třeba hledat, krása je všude kolem nás. Pokud jsme všímavými pozorovateli, lze krásu pozorovat a cítit ve všem, co nás obklopuje. A přesto že má každý svá vlastní kritéria krásy, pokud ji každý den trochu vyzařujeme společně s laskavostí do světa, pak se život stane mnohem jasnějším a harmoničtějším nejen pro nás, ale i pro lidi v naší blízkosti.
